Volby 2013 do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Karel Schwarzenberg |||| oficiální stránky poslance
kalendář událostí strategie životopis z tisku fotogalerie odkazy kontakty

13. 1. 2007

Rozhovor pro MF Dnes

Když se procházel po nádvoří Černínského paláce, opatrně našlapoval, ale nešlápnout do všudypřítomného nepořádku po holubech bylo nad jeho síly. „Pošlete sem prosím někoho, ať ten svinčík uklidí,“ řekl tiše své asistentce. „Jsem tu teprve druhý den.“ Nový ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Ve vládě není jméno, o kterém by se diskutovalo víc. Nejen proto, že jeho nominaci zpochybnil i prezident Klaus. Při rozhovoru Schwarzenberg předvedl roztomilou archaickou češtinu, potvrdil pověst vtipného a místy ironického řečníka, ale neskrýval, že se nerad fotí. „Nechci, abyste mi radil, jak se mám postavit. Nejsem žádná modelka. Nejhorší je chtít, abych se tvářil nenuceně. To ani nejde,“ pravil zamračeně. Nesedl si ani za stůl Jana Masaryka. „Připadal bych si jako hochštapler. Těžko bych se s ním mohl srovnávat.“ Ale chvíli nato už žertoval: „Nedivte se, že jsem trochu nevrlý. Kdybych vypadal jinak, možná se fotím raději.“ Nikdy se nebere moc vážně. „Z toho mě vyléčili už na obecné škole - nějaká dětská tlupa mě v Praze poplivala za to, že jsem ten šlechtic,“ říká devětašedesátiletý Schwarzenberg.

* Teď jste také ministr zahraničí. Už jste to oslavil?

Byl jsem večer u Martina Bursíka (předseda Strany zelených), trochu jsme diskutovali. Mám chřipku, takže jsem ho brzy opustil. Jel jsem za synem, který byl v Praze u známých. Tam jsem si dal nějaké červené víno, ale jen decentně. Už v deset jsem byl v posteli.

* Když v úterý jmenoval prezident Klaus novou vládu, tvářili jste se spokojeně. Co se dalo vyčíst zjeho širokého úsměvu?

Že mi, doufám, přeje vše dobré k vykonávání mého úřadu.

* Prohodili jste spolu pár slov?

Ne, jen jsme si potřásli rukou. A po jmenování bylo málo času. Pan prezident si popovídal jen s vybranými členy kabinetu. Se mnou nikolivěk.

* Václav Klaus před jmenováním zpochybnil, že jste schopen hájit české zájmy, protože jste tu dlouhá léta nežil. Vy jste to označil za českou frašku. Máte potřebu si to vyříkat?

Tu diskusi jsem nezačal a necítím potřebu pokračovat. To je záležitost pana prezidenta.

* Co si myslíte o Václavu Klausovi jako o prezidentovi?

Já vám něco řeknu: k tomu vám nic neřeknu. Ministr zahraničí má hájit zájmy státu, tedy i prezidenta republiky. Proto nehodlám polemizovati s jeho výroky. Když prší shůry, vezmi deštník a nestěžuj si. Loajalita je předpokladem k výkonu tohoto úřadu.

* Ale vy jste reagoval také docela ostře. Řekl jste třeba, že jste jen prezidentovým klackem na Mirka Topolánka a že Klausovi jde hlavně o znovuzvolení. Pak jste až do jmenování vlády zachovával mlčení diplomata.

A tím zůstanu. Jako ministr si už nemůžu - jak se říká - pustit hubu na špacír.

* Jaké máte vztahy s premiérem Topolánkem? Během senátorské volební kampaně o vás napsal hanopis, aby podpořil kandidáta ODS. Mluvili jste už o tom?

Při volební kampani řekne člověk leccos a zabývati se něčím, co bylo před dvěma lety, na to ani jeden nemáme čas. Politika je tvrdá záležitost.

* Proč do ní vstupujete? Jste známý, finančně zaopatřený...

Mohl jsem klidně dneska sedět na zámku v Murau a chodit na kamzíky. Jsem asi blázen.

* Prosím?

Asi je to tou bláznivou láskou k Čechám. Navíc mám dojem, že tahle vláda je dobrá vláda. Koalice je rozumná, i ty reformní kroky, které plánuje, se mi líbí. Ze strany lidovců i zelených jsem slyšel, že byl Topolánek vždy velice korektní a že od něj nikdy nezažili podraz. Na tom se už dá v politice stavět. Byl jsem vychován k tomu, že když je člověk povolán ke službě, má ji vykonat. Otec byl důstojník, takže věděl, co je povinnost.

* Mluvíte o tom, že jste byl povolán do služby. Kdo vás povolal?

Snad mé svědomí. Byl jsem vyzván zelenými, abych pomohl vládě a sloužil republice. Podobně jsem nastoupil službu v prosinci roku 1989, když byl k mému velkému překvapení zvolen prezidentem Václav Havel.

* Přemlouval vás i teď, abyste tu nabídku vzal?

Václav Havel teď sedí šťastně v Americe, někde v knihovně píše divadelní hru nebo nějakou knížku. Jen mi gratuloval, poslal mi esemesku, protože na to volání moc není. Ale ten s mou volbou neměl nic společného, jen se mě zastal, že jsem vhodný kandidát.

* Dokonce vás označil za vhodného kandidáta na prezidenta.

To je velice lichotivé.

* A poslechnete ho?

Nepředpokládám, že se to může stát. Pravděpodobnější je, že tady teď zaťuká česká miss, obejme mě a řekne mi, že mě miluje. (hurónský se rozesměje)

* Ale mohl by to být vrchol vaší politické kariéry: senátor, ministr, prezident.

Už touto funkcí jsem byl překvapen. Mělo by mi to stačiti.

* Když se probíraly vaše kompetence, i kritici oceňovali vaši znalost jazyků a kontakty v diplomatickém světě. Vy jste zmínil loajálnost státu. Co dál? Jste třeba dobrým manažerem?

Myslím, že ano. Umím lidi držet pohromadě.

* Máte z něčeho vůbec obavy?

Mám dvě zásadní slabosti: jsem tak trochu starej chaotik a mám slabé srdce.

* Jak se projevuje ten váš chaotismus?

Podívejte se na můj psací stůl: vždy tam mám nepořádek. Najdete tam třeba pravítko? Nebo čtu čtyři knihy zároveň. Zapomínám. Obdivuji lidi, kteří mají systém.
Pokračování na straně C2

Pokračování ze strany C1
* Už víte, kam pojedete jako ministr na první zahraniční cestu?

Dodržím starou tradici - první setkání bude se slovenským ministrem zahraničí, už mám na něj mobilní telefon.

* A do Rakouska? Čeká vás jednání o Jaderné elektrárně Temelín. Rakousko kvůli ní hrozilo Česku dokonce žalobou.

Budu se určitě snažit v ní zabránit. S rakouskou ministryní zahraničí se znám velmi dobře. Podle mě Rakousko teď o žalobě ani vážně neuvažuje.

* Jste eurooptimista, jste pro snižování daní, v Senátu jste hlasoval pro registrované partnerství. Jaký máte názor na popravu Saddáma Husajna a na trest smrti jako takový?

Jsem proti trestu smrti, dlouhou dobu jsem se zabýval obhajobou lidských práv. A poprava Husajna? Ani jsem ta videa na internetu neviděl, stačilo mi, co bylo v novinách, a zděsil jsem se. Okolnosti té popravy nebyly šťastné. Když už je vykonáván trest smrti, měla by být zachována důstojnost člověka. Ale my můžeme Iráčany těžko odsuzovat. Vzpomínám si, že i u nás se našli lidi, kteří měli silnou potřeba pomsty - mám na mysli třeba veřejnou popravu K. H. Franka. Tam se lidi cpali, aby se mohli podívat. Nebo čeho jsme byli schopni při soudu s Miladou Horákovou a při politických procesech v padesátých letech.

* Dost jste se angažoval i v romské otázce. Jak na ni?

Je třeba výchovy obou stran. Nejsme dostatečně tolerantní, zaznamenal jsem řadu nepokrytě rasistických projevů. Výchova romského obyvatelstva se musí dělat opatrně, protože všechny menšiny jsou všude na světě citlivější. Ten stav jsme zhoršili v minulosti zvláštními školami a budováním ghett. Je třeba normální výchovy romských dětí. Bude to trvat jednu dvě generace.

* Kritizoval jste postup Jiřího Čunka ve Vsetíně. Jak byste řešil problém neplatičů vy?

Ptal bych se: Poskytl jsem jim práci, aby si mohli na činži vydělat? Tam, kde pro Romy hledají práci, tam to funguje.

* Nemyslíte, že ten, kdo chce, práci si najde?

Víte, mně mnohem víc vadil ten způsob vystěhování hodně kilometrů daleko a hlavně ten jeho pojem „vřed“, který použil.

* Jak byste zabránil zneužívání sociálních dávek?

Bohužel tady máme nastavený systém - něco jim dáme, aby dali pokoj. Místo abychom řešili problém. Musíme všechny motivovat, aby pro ně bylo výhodnější pracovat. To neplatí jen pro Romy.

* Řekl jste o politice: Pokud v ní nechcete krást, není to moc zajímavý džob. Stále to tak je?

Manažeři jsou mnohem lépe placeni než politici. Navíc prestiž politika hluboce upadla, obzvláště u nás. Během senátorské kampaně jsem měl proslov, o kterém jsem si jako správný ješita myslel, že se mi povedl. Jeden občan za mnou pak přišel, že mě bude volit. Byl jsem polichocen. Tak jsem se zeptal proč. A odpověděl mi: „Vy toho máte dost, nemusíte už krást.“ To byl jediný důvod, který našel. To je docela smutný.

* Spravujete majetek za miliardy korun. Připadáte si jako boháč?

Určitě ne. S tím majetkem jsem zdědil hodně závazků. Spravovat všechny budovy a lesy stojí tolik peněz, že to celé vlastnictví asi už dlouho nebudu moci držet pohromadě.

* Kolik máte teď v peněžence?

Přesně to nevím. Asi tři sta eur a tři tisíce korun.

* Na čem nešetříte?

Na letenkách, dobrém víně, jídle. Bohužel jsem gurmán a je to na mně vidět.

* Říkal jste, jak se těšíte na důchod, jak rád se budete procházet v lesích. Místo toho teď budete sedět s politiky a debatovat. Jak se ještě změní váš život?

Nijak zvlášť. Občas budu někde na konferenci po světě, ale zůstanu bydlet v zámečku Dřevíč nebo na chatě u Orlíku. Stále tam budu chodit po lesích. Pouze za rodinou do Rakouska se podívám asi jen někdy o víkendu.

* V čem se cítíte víc Čechem a v čem Rakušanem?

Předně jsem Evropan. A co se týče Čechů a Rakušanů, ty národy jsou si tak podobné: ve svých předsudcích, i třeba v jídle. Oba mají kulajdu, jenom v Rakousku se ta polívka jmenuje jinak.

* Pořád nechápu, co vás na té politice vlastně láká?

Politika mě zajímala odmala. Už proto, že naši rodinu dost ovlivňovala. Nejprve nám zabavili majetek nacisti, pak nám ho vyvlastnili komunisti. Jako desetiletý jsem poslouchal v rozhlase zprávu o tom, že Jan Masaryk vyskočil z okna koupelny tady nad námi. (ukazuje směrem k Masarykově pracovně) Už tehdy jsem byl přesvědčený, že ho komunisti zavraždili. Stál jsem u toho radia v pozoru a věděl jsem, že to je konec. Když jsme krátce nato byli nuceni odejít, řekl jsem si, že se sem vrátím a budu pomáhat demokracii. Tak jsem tady.

* To zní dost pateticky.

Láká mě ta práce. Chci vylepšit vztahy k sousedům, pokračovat v euroatlantické spolupráci, zlepšit výchovu českých diplomatů, nejen jejich jazykovou výbavu.

* A navíc můžete vaše kritiky přesvědčit, že umíte hájit zájmy českého národa. Byla to rovněž motivace?

To ani ne. České zájmy jsem hájil celý život, a to vím sám, na to uznání nepotřebuju. To je asi, jako když mě někdo pochválí, že mám dobrou whisky nebo koňak, to vím taky. Uznání potřebujete ve věcech, kde jste si nejistý. Když se ráno holím a podívám se do zrcadla, tak si řeknu: No nazdar, sokole, ty vypadáš. A když se na vás pak nějaká krásná paní usměje, tak to musíte brát jako uznání. Nebo na rozdíl od syna nejsem tak zdatný myslivec. Když něco trefím, mám z toho o to větší radost.

* Neříkejte, že vás to jmenování nepotěšilo?

Už při zvolení do Senátu jsem měl radost, že ten starej dědek je ještě k něčemu dobrej. Pamatuju si, jak mi před nějakými patnácti lety Pavel Tigrid, když se stal v pokročilém věku poradcem prezidenta a pak ministrem kultury, pobaveně říkal: „Přece jenom mě těší, když ještě takovej starej Žid je k něčemu dobrej.“ Tak to prostě je. A přiznávám, že ty útoky na mou osobu mi přidaly na chuti se prát. I ta úvaha pana prezidenta mě motivovala. (rozverně se zasměje) Je to výzva.

* A není to pro vás spíš risk?

To už je mi fuk, i kvůli mému věku. Mám hodně úspěšné práce za sebou, v různých oborech. V lesnictví mi to dělá asi největší radost. Kdybych na ten úřad nedejbože nestačil nebo po několika týdnech odešel, protože bychom nedostali jako vláda důvěru, tak by to pro mě nebyla životní katastrofa. I když to první by mě mrzelo víc.

Konec

Mám svůj názor, zajímá mě váš

ZPRACOVANé

Politická orientace
 Více informací


Zrušení KSČM?
 Více informací


Finance pro zdravotnictví
 Více informací


Registrované partnerství
 Více informací


Občanská společnost
 Více informací


© 2004–2020 Karel Schwarzenberg oficiální stránky poslance Kandidatura na Prezidenta ČR 2013