Jsem vedoucí turistického oddílu mládeže z Radotína z Prahy 5. Do oddílu chodí děti od 6 do 26 let i starší. Před mnoha lety asi v letech 1976 a 77 jsme byli na stanovém táboře v lesích u Čimelic, ale potom nám komunistická vláda zakázala zde tábořit, protože sem jezdili střílet srnce členové Ústředního výboru KSČ a prý bychom je rušili.

Proto po sametové revoluci jsme okamžitě zažádali státní lesy o dovolení zde tábořit a vše proběhlo bez problémů. V roce 1990 a také v další rok 1991 bylo vše příznivě vyjednáno a schváleno. Děti (dva oddíly TOM chlapecký a dívčí) celkem asi 60 dětí měli odjet z Radotína v neděli dopoledne vlakem. Na místě tábora už byla přípravná četa starších chlapců a také nákladní auto, které přivezlo stany a ostatní táborové vybavení.

Ale v sobotu v 10 hod. večer před odjezdem mi telefonují z místního hostince vyděšení chlapci z přípravné čety, jestli opravdu máme všechny doklady v pořádku, že přišli uniformovaní lesáci (asi vedoucí polesí ještě s někým) a prohlásili, že musíme okamžitě opustit tábořiště protože nic takového Schwarzenberg nedovolí.

Celou noc jsem nespala a uvažovala o tom co udělám, protože tábor není možné jen tak zrušit a odjezd byl stanoven na neděli 11 hod. dopoledne. Rozhodla jsem se k ráznému kroku. Ráno jsem zjistila telefon na Pražský Hrad a rozhodla se sehnat tehdy úřadujícího kancléře Karla Schwarzengerga a požádat ho svolení k táboření. ( V této době se o restitucích sotva začínalo mluvit).

Do ústředny hradu jsem se snadno dovolala a požádala o spojení na kancléře. V ústředně byla velmi vstřícná paní a slíbila, že všichni budou kancléře vyhlížet protože v neděli vždy chodí na Hrad a stavuje se ve své kanceláři. Po několikátém zavolání jsem slyšela vzrušený hlas spojovatelky: „Počkejte, nezavěšujte už ho slyším na chodbě, hned vám ho seženu“ a za malou chvilku jsem s ním mluvila. Stručně jsem mu řekla kdo jsme a co se nám v Čimelicích přihodilo. Samozřejmě, že o ničem nevěděl. Velmi mile se zajímal o to, u kterého rybníka chceme tábořit, znal všechna místa a přátelsky se mnou pohovořil o svých zkušenostech z dětství, kdy se sem chodil také koupat, a nemohl pochopit, kdo by jeho jménem mohl s námi takhle jednat a za svou osobu nám vše schválil.

V klidu jsme odjeli na tábor a když v pondělí ráno přišel opět vedoucí státní správy lesů a kázal nám okamžitě opustit prostor, byl velmi překvapený a udivený, že jsem se již dohodla s kancléřem Schwarzenbergem a odešel s udiveným obličejem. Kancléř druhý den odpoledne osobně přijel až do tábora, aby se na vlastní oči přesvědčil, že jsme v pořádku a že se nám neděje žádné příkoří..

Od té doby, kdykoli jedeme na tábor do Čimelic k tamním rybníkům vždy nás přijde navštívit. Příležitostně ochutná i výrobky naší táborové kuchyně. Několikrát jsme uspořádali besedu velkých i malých dětí, kdy malým vyprávěl o svém dětství v Čimelicích a na Orlíku a děti se ho vyptávali s úžasnou otevřeností na vše možné i nemožné a s velkými debatoval na vážnější politická témata podle jejich zájmů.

Projevil velké pochopení pro potřeby dětí nejen našich, ale i z jiných oddílů, kteří také jezdí do těchto lesů tábořit.

RNDr. Vlasta Gottwaldová
PhDr. Hana Řezníčková
Radotínský turistický klub
Praha 5, K Lázním 1498
153 00, Praha 5, Radotín
tel. 721029567