Ať dělají politiku džentlmeni

1.11.2004, Literární noviny, titulní strana (str. 1)
EDA KRISEOVÁ

Už třetí den si držím svou radost, chráním si svou slavnostní náladu jako plamen svíčky, kterou nesu ve větru. Dneska je svátek republiky a moje radost s tím souvisí jen vzdáleně, asi tak, že bývaly šťastnější doby, kdy jsme mívali i politiky džentlmeny a mohli jsme na ně s důvěrou delegovat své představy o životě. V úterý jsem byla na předvolebním shromáždění občanů v Dejvickém divadle v Praze 6. Setkali jsme se tam se dvěma kandidáty na senátory, Karlem Schwarzenbergem a Janem Kačerem. Moderoval Jan Urban. Všechny tři pány znám od dřívějška a byla jsem na ně zvědavá. Divadlo bylo plné, podařilo se mi najít prázdné místečko k sezení na schodu. Lidé stáli: staří, mladí. První radost: bylo tam hodně studentů a vůbec mladých lidí. V sále panovala radostná nálada, plná očekávání, jak to bývá někdy před premiérou nebo na demonstraci. Lidé sem přišli, aby viděli dva slušné, inteligentní a nesobecké lidi, kteří se hlásí do politiky. Jan Urban kladl otázky. Nejdřív informativní: Co je pro vás Senát? Proč se tam hlásíte? Co byste tam chtěl prosadit? Co si myslíte o Evropské unii? Jaké tam máme šance? O našem nasazení ve válce v Iráku, o možnosti spolupráce s komunisty atd. Kandidáti odpovídali a všichni, kdo je moc neznají, je poznávali. Potom provokativní: Co si myslíte o parlamentu? Jaký je váš názor na prezidenta Klause? Co byste udělali s justicí, aby fungovala a lidé se dovolali spravedlnosti? Pan Schwarzenberg ani pan Kačer se nesnížili k žádným invektivám, natož pak emocionálním projevům, i když se to nabízelo. Dokonce jsem měla pocit, že obecenstvo je natolik inteligentní, že na to ani nečeká, protože má dost všech bulvárních a populistických žvástů. Proto sem přišlo. Oba kandidáti v podstatě shodně konstatovali, že vláda odpovídá stavu v zemi a je sestavena podle volebních výsledků. Že vůle voličů je taková a musí se s ní počítat. Máme, co jsme si přáli, a nemá cenu si stěžovat. Příště můžeme zvolit lepší lidi. Já bych k tomu dodala, že nijaká vůle nevoličů je ještě horší. Zase budou říkat, že Senát k ničemu není, a zůstanou doma. Já k tomu chci říct, že Senát je čím dál důležitější, jako korektiv toho, co dělá Poslanecká sněmovna a prezident. Má smysl také proto, že se do něho volí jména, konkrétní osoby, a ne politické strany, které nám třeba pana Štětinu šouply při posledních volbách na zelené kartě na sedmé místo, tedy bez šance. Dobře zvolený Senát může být legální obranou proti stranickým machrům a spiknutím, jako je třeba opoziční smlouva, proti tomu, aby politici mohli machrovat pro sebe pod stranickým deštníkem. V Senátu se může víc uplatnit charakter a inteligence senátora, neboť zde vystupuje sám za sebe. Tito dva kandidáti mluvili za sebe, nepoužívali onen příšerný stranický plurál, neříkali nám floskule, které do nás hučí politici z obrazovek. Však oni dobře vědí, že strana nedopustí, aby se odhalilo, že lžou anebo kradou, a že i kdyby se to stalo, strana je nedá. Zbytnělá ega se domluví na svých zájmech a navzájem se respektují napříč stranami, jak zní jedna z jejich oblíbených frází. Ale o tom toho všichni víme dost. Karel Schwarzenberg i Jan Kačer odpovídali přesně, pan Kačer byl trochu emocionálnější a osobnější, pan Schwarzenberg přesnější a bylo vidět, že má všechno důkladněji promyšleno, ale oběma jsem věřila, že to, co říkají, myslí doopravdy. Očistný pocit. Navíc, jak se zdálo, obecenstvo s nimi více méně souhlasilo, samo přece vidí, že by asi nebylo rozumné zakázat komunistickou stranu ve společnosti, kde bylo a je tolik komunistů, a zahnat je všechny do ilegality. Že bylo na komunistické straně, aby se distancovala od své minulosti, aby se omluvila za své zločiny národu a aspoň se přejmenovala. Že to svědčí v její neprospěch. Že to všechno je běh na dlouhé trati a že hluboké změny ve vědomí společnosti se nedají řešit zákazem. Ke konfliktu mezi oběma pány nedošlo, ačkoliv se moderátor o to snažil. Oba byli příliš ušlechtilí, vážili si sebe navzájem a respektovali se. Navíc spolu většinou souhlasili. Nevím, jestli bylo politicky šťastné, aby vystupovali spolu na jednom jevišti, protože přece věděli, že může být zvolen jen jeden z nich. Ostatně, nemusí být zvolen ani jeden a místo v Senátu obsadí ke svému potěšení někdo třetí, kdo nenabízí nezištnou službu této zemi jako oni dva. Ani jeden z nich nemusel proklamovat, že to myslí upřímně, nemusel se líbat na veřejnosti s vnučkou nebo prodávat na billboardu vnuka, aby bylo patrné, že myslí na budoucnost. Ale dědo, copak myslíte, že vám to věříme? A že to stačí? Anebo si vyměňovat s voličkami recepty na bábovku? Copak opravdu počítají s tím, že jsme takhle banální? Naši dva pánové v Dejvickém divadle odpovídali na otázky obecenstva. Ty otázky byly chytré a vzdělané. Každý by si přál tak skvělé obecenstvo, tolik lidí, kteří přímo demonstrují, že politické pořady a debaty televize (i veřejnoprávní, za kterou si platí) jsou dávno pod jejich úrovní. Zdálo se mi, a dodnes si ten optimismus chráním a udržuji, že v této zemi je síla dost silná, aby změnila to, co nám všem jde na nervy a co nás vrhá do depresí a pocitů marnosti všeho našeho konání. Tady se objevili dva muži, kteří jsou ochotni na sebe vzít úkol, a vyzvali voliče, aby jim to umožnili. Jaká radost, jaký čestný pokus. Byli to protikandidáti, ale chovali se k sobě navzájem jako džentlmeni, jako šlechtici nejen rodem, ale hlavně duchem. Však také Jan Kačer prohlásil, že i kdyby prohrál, váží si toho, že se mohl utkat se šlechticem. A Jan Urban citoval Winstona Churchilla, který řekl: Politika je svinstvo, proto ji mohou dělat jenom džentlmeni.

Rozvoj státu, nebo mafií?

20.10.2004, Mladá fronta DNES, str. 6, Názory

Několik měsíců jsme členy Evropské unie a českou politikou zatřásl další skandál, jenž by se dal zjednodušit do této věty: buď se v Poslanecké sněmovně dají koupit hlasy za peníze, nebo se policie ocitla v nebezpečné politické hře. Nikoliv jako pozorovatel, ale jako aktér. Na rozdíl od některých komentátorů jsem přesvědčen, že tato kauza je nesmírně vážná věc, kterou by každý občan, každý volič měl bedlivě sledovat a žádat její vyšetření.

Že na konci tohoto procesu nebude dobrá zpráva ať tak nebo tak, je věc jiná. Horší by bylo, kdyby se nic nestalo.

Pokud někdo čekal, že Evropská unie za nás vyřeší problémy klientelismu, korupce a státní služby bídné kvality, že omezí vliv hospodářsko-politických mafií, musí být při pohledu na českou politiku zklamán. Takové očekávání sice vycházelo ze správného mravního impulzu, je však naivní. Evropská unie totiž není nikdo jiný než my sami. My Češi, Slováci, Poláci, Rakušané, Francouzi, Portugalci, Němci... a my další. Co společně nevyřešíme, na čem se společně - aspoň většinově - nedomluvíme, to mít nebudeme.

Můžeme se vydat různými cestami. Stejně jako Holanďané můžeme provést důkladnou správní reformu a dobrat se malého, výkonného státního aparátu, který neotravuje lidem život, ale právě naopak: pomáhá jim naplňovat jimi samými zvolené ambice. Nestaví se do role podezřívavého, závistivého revizora ze zapadlého újezdu, je partnerem.

Nizozemci nejsou lepší či chytřejší lidé než my. Jen se dokázali lépe dohodnout na chytrých pravidlech hry. Ani Sicilané na spodním okraji Evropy nejsou od přírody hloupější než Finové na jejím severním okraji. Jsou temperamentnější a rychlejší, což je jiná věc. Vyprávějte to však manažerům společnosti Nokia a dalších hi-tech firem, kteří od pádu železné opony rychle a se záviděníhodným podnikatelským temperamentem přeměnili "zfinlandizovaný" stát s umrtveným sebevědomím ve štiku Západu. Finsko má jeden z nejnižších ukazatelů korupce a nejvyšších ukazatelů občanské svědomitosti na světě. Ne náhodnou má také jedno z nejvyšších procent vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a nikoliv náhodou je to jedna z nejbohatších zemí. To nejsou kategorie, v nichž by jih Itálie vynikal.

Říkám to proto, že Evropská unie je pro nás šance, nic víc, nic méně. Pro dobrou věc v ní můžeme na svou stranu dostat i jiné a hledat společná - a tedy levnější a efektivnější řešení. Nejdřív však musíme mít jasno v tom, co vlastně chceme. Občas se mi zdá, že někteří naši politikové si takové jasno teprve plánují udělat. Kdyby tak učinili, nemohli by se dost odtažitě stavět k zatím nesmělým pokusům sjednotit na evropské úrovni sazby daně z příjmu podnikatelů. Daňová konkurence mezi státy a regiony je pro občany všech evropských zemí výhodná, neboť stlačuje výšku zdanění všude. Pokud někdo má pocit, že je v pořádku, odvádíme-li státu skoro polovinu výdělku na daních výměnou za přebujelou, nabubřelou byrokracii, v rozhovoru se mnou se o tom nezmínil; já takového člověka ještě nepotkal.

Co budeme dělat, je jen a jen na nás. Předpoklady pro další "rozvoj" mafiánství máme. Stejně tak máme předpoklady k tomu, abychom postupně reformovali státní službu, snížili daně a prosekali džungli nesmyslných nařízení, regulací a zákonů. Malý, ale kvalitní a dobře zaplacený státní aparát musí být naším cílem. Jedině tak vytvoříme podmínky pro hospodářský růst, jenž nám umožní smazat rozdíl mezi kvalitou života u nás a na západ a sever od nás.

Hyde Park
Jak vidí význam členství v unii...
Karel Schwarzenberg
Evropská unie je pro nás šance, nic víc, nic méně.

Co napsal Jan Kraus?

19.10.2004, deník BLESK (úryvek z článku), str. 2., Odstřel

„Účast voličů v senátních volbách je žalostná a navíc má sestupnou tendenci. Dá se předpokládat, že perspektivně by se k volbám nemusel dostavit nikdo. Lidé mají z politiky pocit marnosti a je jim líto vlastního času na nějaké hrátky, které končí vždycky stejně…..Přes všechnu otravu volby jsou to jediné, kdy můžeme polévku aspoň trochu zamíchat. Nadcházející volby mají přitom pro mě překvapivě v nabídce dva výstavní kusy v celém tom nepřehledném stranickém stádu. Schwarzenberga a Štětinu. Jejich minulost jim dává vysoký kredit a přitom je jasné, že neshánějí živobytí nebo bankovky.“

Volme přímo sněmovnu, poměrně Senát

19.10.2004, Hospodářské noviny, str. 9, názory

Senát je v českém zastupitelském systému jediným politickým tělesem, do něhož jdou kandidáti s politickou kůží na trh hlavně za sebe, ne za politické strany. Tak, jak mu ukládá ústava, senátor zastupuje všechny voliče obvodu, protože je volen přímo, na základě většinového systému. Jeho odpovědnost voličům je tedy nejvíc přímočará.

Volič nejsnáze ví, kdo ho zastupuje právě v Senátu, protože na rozdíl od Poslanecké sněmovny, kde je "za něj" několik poslanců - přitom mnohdy jen s volnými vazbami na jeho region - senátora má každý jen jednoho.

Ústava však zároveň určila Senát jako slabší z parlamentních komor, jak je tomu v Evropě obyčejem. Protože Senát nemá významné pravomoci ohledně položek státního rozpočtu a jeho možnost zabránit přijetí běžného zákona je jen omezená, je zde rozpor mezi tím, jak je mnohými voliči vnímán, a jeho skutečnou působností.

Když senátní kandidát objíždí okrsky, setkává se s voliči a přesvědčuje je, že bude tím správným, jediným reprezentantem obvodu, lidé ho vnímají hlavně prizmatem místních problémů. Hovoří o osudu nemocnic v regionu, obávají se jejich rušení, slučování. Na přetřes přijde stav vozovek, dopravní situace a někdy i čistota chodníků.

To jsou pro každého občana důležitá politická témata, s nimiž však senátor v rámci ústavou mu daného mandátu moc nezmůže. Senát se bezprostředně nevěnuje lokální politice, je hlavně pojistkou ústavního systému.

Jednou z jeho významných pravomocí je spolupůsobnost společně s prezidentem při jmenování soudců Ústavního soudu. Téma ústavních soudců je však při rozhovorech s voliči málo frekventované, zajímají se o ně hlavně lidé s důkladnější znalostí politiky. Řečeno s nadsázkou, v souboji předvolebních diskusních námětů ústavní soudce prohrává s řešením místní dopravní situace a s osvětlením ulic. Někteří kandidáti pak nemají odvahu voličům přiznat, že jim chodník nespraví.

To neznamená, že senátor nic nezmůže se záležitostmi, které nespadají pod jeho přímou kompetenci, ať už jsou to věci místní nebo ty týkající se rozpočtu státu. Senátorův politický vliv se do značné míry odvíjí od jeho pověsti, známosti a váženosti.

Senátor může konfrontovat ministry a žádat detailní vysvětlení. Má snadnější přístup na místa, kde se rozhoduje. Dovede-li si zjednat respekt, je jeho názor slyšen. Může spolupracovat s poslanci a regionálními politiky na řešení zmíněných problémů. Na jeho pověsti a schopnostech také závisí, bude-li brán vážně na mezinárodním fóru - dokáže-li si zjednat respekt třeba v institucích Evropské unie.

I když je však senátor ve skutečnosti podstatnější politická funkce, než jak je vnímána, je jednoznačné, že Senát se primárně nevěnuje místní politice. Jeho hlavním přínosem je odlišný pohled na věci veřejné. Pohled senátorův by neměl být pohledem jeho stranického sekretariátu. Na něm by si příslušníci stran měli vydobýt určitou nezávislost.

Po osmi letech existence Senátu se ukazuje, že by si se sněmovnou měl prohodit systémy. Poslanci by měli být voleni přímo, z jednomandátových obvodů, aby jejich odpovědnost vůči voličům byla co nejméně zprostředkovaná. Poslanec je voliči odpovědný za utrácení jeho daní, ať se tedy neskrývá za stranickou kandidátku. Naopak senátor, jehož hlavní starostí je ústavní systém, by měl být volen na základě poměrného zastoupení. Politický systém by se tím zprůhlednil, byl by více efektivní.

Otázky pro Břevnovan

Rozhodl jste se kandidovat v Praze 6, mimo jiné v oblasti úzce spjaté s historií Českých zemí. Je to náhoda, nebo to souvisí s tradicí, kterou reprezentujete?
Jestli je to náhoda, to nevím. S tradicí to moc nesouvisí. Pracuji zde už 12 let, žil jsem dva roky na Praze 6, tudíž s tou čtvrtí jsem dosti spojený, žil jsem tady a mám ji rád.

Je známo, že již delší dobu sídlí Vaše kancelář v blízkosti Břevnovského kláštera. Jaký máte pocit, když vidíte tento opravený historický skvost, který před patnácti lety sloužil komunistické StB jako archiv a opravna techniky?
Já se ještě dobře pamatuji, jak jsme tam poprvé vrazili, a to bylo opravdu hnízdo StB. Především si pamatuji, že to nejenom nebylo udržované, nýbrž tu strašnou barvu, kterou byly všechny ty policejní budovy natřené. To působilo depresi samo o sobě. Je prostě radost vidět, jak se tento barokní skvost opravuje a jak se tam obnovuje duchovní život. Já tam čas od času taky zajdu, prostě mám z toho nesmírnou radost.

Kandidujete v obvodu, kde „duchovno houstne“. U zrodu Břevnovského kláštera stál svatý Vojtěch, duchovní velikán a nepochopený Evropan. I Vy ve svém programu máte jako nosnou nit evropanství, které svou osobou reprezentujete. Vidíte nějaké paralely mezi posláním svatého Vojtěcha a posláním svým?
Já bych si opravdu nikdy netroufal ani v nejmenším se porovnávat se sv. Vojtěchem. Nicméně přiznávám, že jsem se jím dosti zabýval a vždycky byl pro mě takovým příkladem toho, co člověk, který pochází z Čech, může pro tu zemi i v Evropě udělat.

Není to však jen svatý Vojtěch, ale i opat Anastáz Opasek, prof. Jan Patočka, Jaroslav Seifert a další osobnosti, které, ač z tohoto světa již odešly, zde stále s námi žijí. S mnoha z nich jste měl něco společného, ať již svým zapojením v exilových aktivitách, nebo pomocí domácímu disentu. Jak jste je vnímal a jaký měli tito lidé pro Vás význam?
Opata Anastáze Opaska jsem miloval. Bylo to přátelství, které přešlo od mého otce ke mně, a nikdy nezapomenu ten malý křížek na čelo, který člověku dával, když se s ním setkal. To byl opravdu svatý člověk. S profesorem Patočkou jsem se nikdy nesetkal. Četl jsem některé jeho články filozofické a o českých dějinách, ale bohužel jsem ho nikdy neviděl. Seiferta ovšem miluji jako Pražan. Jeho básně pražské i milostné patří k tomu, z čeho jsme všichni žili. Měl jsem obrovskou radost, když mi vzkázal, to už byl těžce nemocný, abych ho přijel navštívit, až přijedu příště do Prahy. To se už bohužel nepodařilo.

Starý Břevnov i Střešovice měly dříve svou malebnost, která spočívala ve vývoji těchto obcí na okraji Prahy, kde byly statky, formanské hospody, dílny drobných živnostníků. Zvláště v komunistické éře bylo mnoho z této tradice zničeno. Myslíte si, že je možné jedinečnou tradici zdejší oblasti obnovit?
Já se obávám, že zaniklou tradici obnovit nelze. Víte, já jsem člověk, který se dívá do budoucnosti. Nicméně myslím, že jak Břevnov, tak i Střešovice mohou ožít úplně novým životem, když přijmeme tu různorodost a členitost té čtvrti a z toho vytvoříme něco nového.

V Břevnově a ve Střešovicích se obnovuje spolková činnost podnikatelů a živnostníků. Jaký význam přikládáte takovému vývoji?
Budete se divit, ale nesmírný význam. Dle mého názoru všude občanská společnost nezačíná nějakou velkou politikou, velkými problémy, nýbrž tím, že se sousedé dávají dohromady. První republiku si nelze představit bez všech těch okrašlovacích spolků - Hlaholů, Sokolů, dobrovolných hasičů atd. - které tehdejší společnost povznesly.

Myslíte si, že specifika zdejší oblasti by se měla odrazit i ve školách, které zde působí?
Ano. Každý obvod se má snažit o to, aby měl co nejlepší školy. A Praha 6 na to má, aby se to tady co nejdříve uskutečnilo.

Pracujete zde již dlouho. Zdá se Vám Praha 6, zvláště Břevnov a Střešovice, bezpečná?
Mně se prozatím nic nestalo, když jsem se tady procházel, ale vím, že někteří sousedé si stěžují, že jim vykradli auta nebo že je přepadli.

Co s tím může senátor udělat?
Trvat na tom, že se upozorňuje na problémy týkající se kriminality v Praze, intervenovat u ministra, zajímat se u policejních úřadů… Prostě tak dlouho všechny odpovědné osoby „obtěžovat“, až se něco děje.

Sledujete od doby svého návratu nějakou proměnu například Bělohorské třídy?
Naprosto se změnila! Kolik tu vzniklo nových budov, obchodů, úřadoven. Ale to přináší i nepříjemné věci. Dřív jsem tady lehce zaparkoval a teď musím někdy i čtvrt hodiny hledat místo, kam bych mohl postavit auto.

Nezdá se Vám příznačné, že se bývalá Leninova třída nyní jmenuje Evropská? Nenaznačuje to zvláštní spojení Prahy 6 s Evropou, které může být způsobeno na jedné straně blízkostí Pražského hradu, „branou do Evropy minulé“, a na druhé straně tranzitem k mezinárodnímu letišti, „branou do Evropy současné a budoucí“?
Ale ovšemže. Znám spoustu lidí, kteří vyznávali Lenina a teď vyznávají Evropu, což o to… To u nás jaksi patří k politické kultuře.

Jak jako člen starodávné rodiny spojené s českou historií vnímáte roli Senátu, který má být institucí, ze které vyzařuje jistota a stabilita?
Nejenom jistota a stabilita, nýbrž také nezávislost na politických stranách má být stálicí české politiky. Také byl takto koncipován.

Čeho byste chtěl dosáhnout během svého mandátu?
Já tu politiku bohužel příliš dlouho znám… Když se mi podaří alespoň některé záležitosti o pár milimetrů posunout kupředu, tak už budu vděčný. Kdyby se mi například za tu dobu podařilo jak ve městě, tak v Evropě získat podporu pro výstavbu metra na Červený Vrch a na Petřiny! To je nutné pro celou šestku.

Havel volí svého kancléře

Mladá fronta DNES, 8.10.2004 (str. 3 Z domova)
JOSEF KOPECKÝ

Karel Schwarzenberg: Nejsem žádný knížepán z pohádek

Praha - Bývalý šéf oplácí svému někdejšímu podřízenému a také příteli politickou podporu.
Exprezident Václav Havel včera před senátními volbami podpořil bývalého hradního kancléře, potomka šlechtického rodu Karla Schwarzenberga. "Budu ho volit jako občan Prahy 6. Přesvědčil jsem se za mnoho let, že je to typ Evropana, kterého po čertech potřebujeme v Senátu," prohlásil Havel.
Podle radnice Prahy 6 se však Havel senátních voleb zřejmě nebude moci zúčastnit. Čtvrť Střešovice, kde má exprezident vilu, byla už dříve přiřazena k volebnímu obvodu se sídlem v Praze 1. "Pokud nezměnil bydliště, volit nebude," řekl ČTK mluvčí radnice Martin Šalek.
Schwarzenberg se do Senátu pokoušel dostat již před dvěma lety na Strakonicku, ale prohrál s Pavlem Rychetským. Neúspěšně kandidoval i letos v červnových evropských volbách za Unii svobody - DEU.
Nyní chce v kampani voličům zdůrazňovat, že se nemají bát jeho šlechtického původu. "Mnozí se diví, že do toho chci jít. Říkají, že můj původ bude ve volbách na překážku. Já si to nemyslím," tvrdí bývalý kancléř. V dopise, který od něj dostanou pražští voliči, o sobě píše: "Lidé se na mě dívají, jako bych byl historická kuriozita. Nejsem přitom žádný knížepán z pohádek."
Havel označil Schwarzenberga za vlastence, který přitom jen neřeční o národních zájmech. "Byl vždy připraven nasadit kůži pro dobrou věc," řekl včera bývalý prezident.
Do své kampaně chce Schwarzenberg vložit asi milion korun. Podporují ho unionisté, ODA i předseda Evropských demokratů Jan Kasl. Pokud uspěje, chce se Schwarzenberg v Senátu zaměřit na to, aby co nejvíce pravomocí získaly regiony a obce. Jeho soupeři budou režisér Jan Kačer (za KDU-ČSL), místostarostka Prahy 6 Marie Kousalíková (ODS), Jindřich Tomáš (ČSSD), poslanec za KSČM Václav Exner, Jiří Stanislav (hnutí Nezávislí) a Zdislav Růžička (Strana zdravého rozumu).

„Z korupce se stal mor naší země“ říká Karel Schwarzenberg kandidát č. 5 za volební obvod č. 25 (Praha 6)

Časopis Šestka, 6. října 2004
Markéta Janečková
Rozhovor

Proč vlastně míříte do vrcholové politiky?
V politice žiji celý život a vlastně jako už malé dítě mě začala politika zajímat, protože ona se začala zajímat o mě. Od střední školy se už snažím pracovat ve veřejném zájmu a rád bych to ještě jednou zužitkoval a něco pro tuto zemi udělal. Mám pocit, že mám nejen dost zkušeností, ale znám i mnoho důležitých lidí jak tady, tak v zahraničí. To vše je kapitál, který by se měl využít.

Je vlastně senát potřeba?
Ale jsou tu důvody, které ukazují, že senát je důležitější, než si lidé myslí. V posledních letech se osvědčil zejména jako kontrolní instituce, protože po poslancích opravil velkou řadu zákonů. Líbí se mi i to, že do senátu jsou lidé volení přímo, a tak je to svobodnější komora. Rovněž mám dojem, že v této zemi postupně mizí opravdové liberální myšlení – ostatně, tak jako zde neexistuje pravá pravice, pravá sociální demokracie, tak tady také neexistují skuteční liberálové.

Vzpomenete si na nějakou významnou chvíli českého senátu, kdy ukázal svůj význam?
Mnohokrát zabránil manipulacemi s ústavou, když se to hodilo velkým stranám. A ochrana ústavy, to je veledůležitý úkol senátu. Já vždy bráním tomu, aby se Ústava brala pouze jako nějaký kus papíru, který podle předpisů tady musí být, ale s kterým se může libovolně zacházet. Když se s ústava nebere vážně, tak poklesne politická kultura a morálka. Čas od času se samozřejmě ústava musí měnit, ale nemělo by to být v tom okamžiku, kdy to té či oné straně poskytuje okamžitý zisk.

Může senátor konkrétně pomoct svému volebnímu obvodu?
Ano a ne. Ne, poněvadž volební řád je u nás převrácený - to poslanci by měli být přímo voleni a senát proporcionálně složen. Teď to máme tak, že přímo volený člen parlamentu, senátor, nemá pravomoci vůči rozpočtu a tudíž ve svém volebním obvodu může jen velmi málo pomoci v takových otázkách, jako kudy povede obchvat či jak to bude s kanalizací. Na druhé straně je samozřejmě pravda, že i když nemá přímé pravomoci, tak senátor má právo se dostat k důležitým informacím. Také může využít kontakty na lidi, kteří rozhodují, a přeci jenom svému obvodu pomoct.

Vy máte obrovskou výhodu v tom, že této zemi sloužíte a pomáháte celý svůj život, tím pádem i víte, čím vším si procházela. V jaké podle vás situaci se nachází teď a jaký by byl ten největší úkol, co se má změnit?
Nejdůležitější je rozvíjet právní stát. To jsme od začátku poněkud zanedbali – kam člověk přijde, tak si lidé stěžují na nedostupnost práva, dlouhé procesy, na rozdílnost práva vůči různým skupinám občanů, atd. S tím také souvisí rozmáhání korupce a kriminality. Bohužel z korupce je mor naší země a připomáháme jí také tím, že jsme za posledních deset let vydali spoustu zbytečných zákonů a předpisů. A aby se to vše spravovalo, tak neustále narůstá byrokracie. Vzhledem k velikosti této země máme příliš mnoho úředníků, což je ovšem nebezpečné. Když je totiž tolik úředníků v poměrně chudé zemi, tak je potom špatně platíme. Platíme-li je špatně, tak otvíráme všechny brány korupci. Tudíž, ta nedůvěra státu vůči občanům, že všechno chce míti pod kontrolou, že na všechno musí být nějaký předpis, lejstro, licence, to je třeba změnit.

Jste i podnikatel, cítíte tu zbytečné bariéry?
Určitě. Já provozuji stejné řemeslo zde, v Rakousku i Německu. Ale pro stejný úkon musím v Česku zařizovat nesrovnatelně víc formalit - vyplňovat lejstra, obcházet úřady, předávat ověřený podpis u notáře, atd. To, co po podnikatelích tady chtějí úřady, nikde jinde v západním světě není. Já už tu 12 let hospodařím a pozoruji, jak narůstá množství nesmyslů a předpisů, které úřady vyžadují od každého občana. Čím více nesmyslných předpisů stát tvoří, tím více klesá úcta k právu. A potom lidi zahodí nesmyslné předpisy i s těmi smysluplnými. Tedy opravdu důkladné odbourání všech zbytečných zákonů, vyhlášek, předpisů je pro mě stěžejní úkol. Je třeba deregulovat.

Když už zmiňujete deregulaci, jste i pro zrušení regulovaných nájmů?
Když už jednou bylo nájemné nastaveno tak nesmyslně nízce, nelze to zrušit přes noc. Nicméně bychom s tím měli pohnout poněkud rychleji, aby se starý bytový fond konečně opravil. Navíc zkušenosti ze světa ukazují, že když regulujeme nájmy, tak ty neregulované se vyšplhají na příliš vysokou cenu. Ale samozřejmě jsou tu i lidé, kteří z těch či oněch důvodů nemají dostatečné prostředky, aby si ten byt zaplatili, a těm je třeba pomoci, aby měli důstojné ubytování.

Čím to, že kandidujete zrovna na Praze 6?
Tak za prvé na Praze 6 již přes deset let pracuji, mám tu svoji kancelář a celkem tuto pražskou část znám velice dobře. Na Praze 6 jsem také pár let žil, takže je to opravdu místo, které je mi velmi dobře známé a mám k němu vztah.

Mají letošní senátní volby nějaký vážnější politický podtext?
Každé volby mají dopad i na zcela jiné věci, než o kterých přímo v těch volbách jde. Samozřejmě, že i výsledek těchto senátních voleb bude jasný signál k tomu, jestli se tahle země rozdělí na rudou a modrou část, nebo jestli je tady možnost ještě pro něco jiného. A o to jde.

Kandidujete za Unii svobody a ODA, ale prý vám podporu vyjádřil i Jan Kasl z Evropských demokratů. Je to tak?
Ano, Evropští demokraté oficiálně prohlásili, že mě budou podporovat. A já si toho velmi vážím.

Konečně trochu prší

Lidové noviny, 5. října 2004  (str. 14 Zajímavosti)
Ludvík Vaculík

POSLEDNÍ SLOVO

Jdeme-li krajinou, přizpůsobujeme svůj pohyb i námahu terénu: samozřejmě, bez kritiky. Tak máme roční době a jejímu autoritativnímu počasí přizpůsobovat nejen své pohyby a námahu, ale i city a přání. Prší? Prš si!
Hlasatelé počasí rádi označují počasí za správné, když vyhovuje opalovandám a lyžařům. Každé mračno recenzují záporně. Různí podnikatelé dokonce počasím obchodují. Majitelé turistických táborů, koupališť a zimních hotelů soudí počasí podle toho, kolik si v něm můžou vydělat. Je to směšné, protivné... ale to já jsem tak podrážděný tím prodáváním všeho všude okolo. Prodávají se dnes i zajatci.
Teď už konečně (co toto píšu) je venku krásně škaredé počasí. Právě škaredé počasí bývá projektantem různých naléhavých i zábavných úkolů do pěkného počasí. Naše zeměpisné pásmo s dostatkem zimy a deště je kolébkou mnoha existenciálních vynálezů, například šikmých střech a krbů, a tím i promyšlených myšlenek. Vyjdu z domu: studený vítr s drobným deštěm šlehne mi do tváře: poskoč, přitlač si čepici k lebce, těš se! Těš se na to, za čím jdeš, a těš se pak domů. Nečas zútulňuje domov, řekli jsme si u našeho stolu při kávě. K tomu jsem zapálil svíčku, kterou jsme nedopálili, když bylo škaredě v dubnu. "Bývalas v neděli odpoledne ráda doma?" "Ano, ale napřed jsem musela všude uklidit." "To já jsem doma trčel nerad, ale nebylo kam jít." Člověk si svého základního, vybudovaného bytí doma váží, až když si přestane myslet, že mu někde jinde něco utíká. Nám teď už neutíká nic, leda neotrhaná jablka v D., ale to ať si udělají naši mladí. (Neudělají, jsou stiženi náladou, že by jim někde jinde něco uteklo.)
Svíčka symbolizuje někomu kostel, někomu sporák: to mně. U sporáku se povídává. Povídám si, že ve Znojmě bych do Senátu volil vedrovickou starostku Annu Gigimovovou, v Praze Karla Schwarzenberga, moderního Staročecha. A kdybych já padl do zajetí, neprosil bych, aby mě vláda vykoupila: neměl jsem do toho Iráku lézt. Hledě do plamene naší svíčky poznávám, že detektor lži je hloupost a Kořistkovi pro jistotu nevěřím. Posun brněnského nádraží si nepřeju a krtka na zahradě se pokusím chytit. Hledám někoho, kdo mi poradí, co mám dělat proti houbovité chorobě, která napadla listí hrušní v D. i v H. L. (Horní Lužici). "Máš přeci naroubovanou novou hrušku, tak tuto pokácej!" - "Jak můžeš toto vůbec vyslovit, i když máš pravdu!" Hledíme na útulný plamének svíčky, a najednou - plesk! Pohlédneme ke stropu. Vznikla tam mokrá skvrna, v jejímž středu visí další těžká kapka. Hned máme užitečnější myšlenky.

Havel se znovu vložil do voleb, tentokrát senátních

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 5. října 2004
(dam)

Bývalý prezident Václav Havel vstoupí ve čtvrtek do další volební kampaně. Na tiskové konferenci podpoří před senátními volbami svého bývalého kancléře Karla Schwarzenberga. Ten se pokusí do Senátu probojovat v 25. pražském volebním obvodu. V letošním roce to je již podruhé, co Havel veřejně ukáže, koho v politice podporuje. Před červnovými volbami do Evropského parlamentu přijal na své chalupě na Hrádečku zástupce Strany zelených, Unie liberálních demokratů a SNK. O jejich kandidátech pak prohlásil, že představují dobrou alternativu v české politice.

Jméno, které zavazuje

Tisková zpráva
V Praze 3. října 2004

Schwarzenberg znepokojen jak možným uplácením v parlamentu, tak případným politickým zneužíváním policie

Nezávislý kandidát do Senátu za obvod Praha-6 Karel Schwarzenberg sleduje se znepokojením postup policie při vyšetřování kauzy Zdeněk Kořistka, zejména značně medializované zadržení, letecký převoz a následné propuštění Marka Dalíka a Jana Večerka. Schwarzenberg uvedl, že by si přál víc efektivity a profesionality a méně teatrálnosti v tomto případu, který hýbe českou politickou scénou.
V posledních dnech se v médiích objevily informace vyvolávající podezření, že vyšetřování má politický podtext. Kandidát Schwarzenberg se domnívá, že je nyní na vyšetřovatelích a policii, aby byť jen stín takového podezření vyvrátili, neboť je v sázce integrita našeho demokratického uspořádání a kvalita právního státu. Stejně důležité je, aby se objasnila aféra, která vrhá stín na českou politiku. „Bylo by hrozné, kdyby se prokázalo nabízení úplatků za hlasy ve sněmovně,“ uvedl Schwarzenberg.
Schwarzenberg, jenž se celý život zabývá problematikou občanských práv a svobod, hodlá i po svém případném zvolení do Senátu učinit z těchto témat politickou prioritu. Občanská práva a svobody, stejně jako důstojné zacházení ze strany státního aparátu, jsou zaručeny ústavou všem občanům České republiky bez rozdílu politické příslušnosti, zdůraznil Schwarzenberg.

Rozhovor Milana Tesaře s Petrem Čtvrtníčkem, úryvek

REFLEX č. 40
30. září 2004

MT:
Kdybyste mohl pro něco lobovat v Parlamentu, co by to bylo?
PČ:
Aby si tam občas dali pár přes držku. V Parlamentu mi schází upřímná vášeň. Naoko se Ti chudáci v televizi urážejí a pak si o pauze pravičák od komunisty připaluje cigáro. V politice se kromě té někdejší wagnerovské facky nic moc neděje. Máme málo opravdových chlapů, málo skutečných gest, ale mohlo by se to zlepšit, do jedné z komor prý kandiduje kníže Schwarzenberg. Ten by jako šlechtic mohl občas profackovat nějaké nezařazené ožralé hovado, aby si ti chlapci uvědomili, že si nemůžou dovolit úplně všechno.